Většina jezdců, kteří se nestali ještě koňáky, nebo-li upřednostňují svoje potřeby nad potřebami koní, žije v přesvědčení, že stačí na koně nasednout a jet. Kůň sám plný nadšení by měl poslouchat často zmatené pokyny začínajícího jezdce, který v dobré víře ani neví jak má správná pobídka vypadat, neboť mu chybí to nejcennější, dlouhodobá zkušenost pod vedením trenéra. Představa jezdců začátečníků bývá o rychlosti trysku s větrem o závod a zdolávání všech překážek včetně skoků mohutnosti. Pokud takovýto jezdec spíš než tvrdým výcvikem sám na sobě vyřešil své nedostatky v jezdeckém umění nákupem vlastního koně, stane se nevyhnutelné a to, že každý kůň dříve či později přestane poslouchat a je nezvladatelným i pro jiné lidi, kteří se o zkaženost jeho charakteru nijak nezasloužili. Ještě horší případ nastane, pokud se takový začátečník domnívá, že je třeba koupit si koně mladého, „..aby mu ho nestihl nikdo jiný výcvikem zkazit“. Z původně přiježděného mladého koně se tak časem nutně stane vrtošivé až nebezpečné zvíře, kterého je jezdec nakonec nucen vyměnit za jiného koně. Ten pak je časem opět prodán pochopitelně s podobným výsledkem a začarovaný kruh je hotov.

Tradiční výcvik koní je plně dostačující, pokud byl veden přiměřeně k věku a fyzické kondici koně. Bohužel často se setkáváme s koňmi tzv. podtrženými, protože se na ně buď příliš spěchalo (mladý kůň ve vývinu nemůže dostat stejnou zátěž jako kůň fyzicky zralý s ukončeným růstem kostí, protože např. skoky mohou zanechat nenapravitelné zdravotní následky) nebo jim byly pokyny předávány nevhodným způsobem (hrubé násilí). Reakce koně pak bývá v extrémních případech buď naprostá apatie vůči jakýmkoliv pobídkám nebo naopak nezvladatelná agresivita, která v obou případech má společného jmenovatele = neochotu spolupracovat s člověkem. Náprava takto zkažených koní bývá svízelná a míra úspěchu závisí především na zafixování si nových správných podnětů, které by měly staré nežádoucí podněty vytlačit z paměti koně. Nikdy se však již nepodaří tzv. zkaženého koně úplně napravit (zapomenout všechno špatné), a proto je třeba vždy počítat s tím, že každý nevhodný zásah do výcviku zkaženého koně ho může uvrhnout zpět na začátek až k úplné nezvladatelnosti. Takový kůň rozhodně není vhodný pro začínající jezdce, neboť i zkušený jezdec musí velmi dobře zvážit vhodnost každé důraznější pobídky (hlas, bičík, ostruhy).

Náprava je tedy možná, ale jen za určitých okolností.

Přirozené ježdění nenásilnou formou usnadňuje koni lépe pochopit požadavky jezdce. Ať už se zvolená metoda jmenuje virtuální ježdění podle André Slavkova nebo zaříkávač koní podle Monty Robertse či přirozené ježdění podle Parelliho, vždy jde v podstatě o to vrátit se na začátek, kdy se hříbě učí od své matky. Cílem všech těchto pomocných metod je vcítit se do myšlení koně a přimět ho k dobrovolné poslušnosti. Přirozené ježdění je tedy ježdění na koni bez koně. Kůň spíš než slovům samotným rozumí intonaci hlasu a doprovodným gestům slov, nebo-li je třeba své požadavky nejprve objasnit pantomimou srozumitelnou každému koni. Návrat k tzv. slušnému chování vychází ze zákonitostí chování jednotlivých koní ve stádě při zachování jejich hierarchie, kde roli vůdce stáda musí vždy hrát člověk s jasnými požadavky.

Stále mějme na paměti, že ne silou, ale rozvahou a inteligencí převyšuje člověk zvířata a tím je ovládá, neboť nezvladatelný kůň je nebezpečný sobě i svému okolí podobně jako rozjetý vlak mimo své určené koleje. Žádný kůň se nerodí agresivní ve své podstatě, i když je třeba počítat s geny jeho předků či nervovou labilitou, která významnou měrou může přispět k nezvladatelnosti koně. Proto je tak důležité zachovávat trpělivost při postupném zvyšování nároků na koně a pokud něco nechápe nebo nemá dostatečně zafixováno, raději se vrátit o krok zpět než se později pokoušet napravovat nenapravitelné škody na charakteru koně. Všechno je tedy především v lidech kolem koní a ne v koních samotných. Člověk by si měl sám včas uvědomit na co jeho síly stačí a co už přesahuje jeho schopnosti a možnosti.

Proto, jezdci, začínejte s výcvikem vždy nejdříve u sebe a teprve pak u svých koní!