....toto logo provází výrobky firmy Orling s.r.o., která přesvědčuje majitele koní o nezbytnosti věnovat bedlivou pozornost výživě koně podobně jako výživě každého jiného vrcholového sportovce. Svoje argumenty podporuje následujícími údaji, které možná ještě nevíte:

1. Posledním článkem prostředního prstu na předních i zadních končetinách koňovitých je kopyto, které nese váhu celého těla koně, případně i jezdce (např.v jedné fázi cvalu se země dotýká pouze jedna končetina).

2. Při rychlém cvalu je kopyto vystaveno nárazu až 4,5 tuny, při maximální rychlosti, trysku, se síla blíží 8,2 tuny, při špatném došlapu či malé chybě v sekvenci kontrakce svalů způsobí, že síly působící na kopyto mohou přesáhnout až 10 tun.

3. „ …aby mohlo koňské kopyto plnit svoji náročnou funkci musí mít nejen korektní tvar, ale jeho rohovina musí být pevná, pružná, nelámavá…“. Zdravé koňské kopyto je tvořeno z 95% keratinem, tvrdou ve vodě nerozpustnou bílkovinou, další důležitou součástí jsou sirné aminokyseliny methionin a cystein, a v menší míře minerální látky - vápník, sodík, draslík, zinek, hořčík a železo, které ovšem nejsou trvale v daném množství a závisí též na lokalitě konkrétní části kopyta.Všechny tyto látky jsou velmi významně ovlivňovány stářím a výživou koně při pracovním či sportovním zatížení.

4. Vlivem podaného výkonu v práci či ve sportu dochází v různé míře ke zvýšené produkci kyseliny mléčné, která způsobuje zakyselení organismu a tím ke snížení propustnosti cév pro zinek a síru, což v konečném důsledku má vliv na zpomalení růstu pohybového aparátu koně a zhoršování kvality jeho kopyt.

V praxi to znamená, že jezdec, trenér i pouhý ošetřovatel by měl vždy dbát na kvalitní životní na podmínky koní a jejich správnou životosprávu. Měl by se vyvarovat nevhodného terénu pro práci, sport i jen trénink (beton, asfalt, kamenné kostky, příliš kamenitý terén nebo skládky) a požadovanou zátěž dávkovat přiměřeně vzhledem k fyzické kondici a věku koně.

Pak by se nemohlo stávat, jako to vidíme často u tzv. svátečních jezdců a současně majitelů koní v jedné osobě, že nechávají koně na pastvinách i několik týdnů bez zátěže, protože na něj prostě nemají čas, a pak si na něm vyjedou na celodenní výlet nejlépe cvalem. Veterináři pak vyprávějí, že vlastně ani nevědí, z čeho má jejich kůň zchvácená kopyta, když téměř pořád odpočívá na pastvě.

Druhým extrémem jsou jezdci, kteří si svůj denní rozvrh naplánovali i se svým koněm. Tito jezdci trénují pilně a stejně pilně jezdí na všechny závody v sezóně. Svému koni dávají preventivně každý módní výkřik potravinových doplňků a výsledkem je opět náhlé zhoršení fyzické kondice díky kolapsu v zažívacím systému a následnému zhoršení kvality kopyt. Přivolaný veterinář pak jen žasně co všechno kůň dostává do krmné dávky aniž by jezdci zjišťovali vhodnost preparátů pro jejich konkrétního koně a ctili heslo, že „ někdy méně znamená více!“ Často pomůže pouze dietní režim a nechat koně prostě častěji oddychnout.

Nepravidelnosti jednotlivých přírůstků rohoviny na kopytech, stejně jako letokruhy stromů, prozradí o koni i péči o něj mnohem více než počet vítězných pohárů ze závodů.