Milovníkem koní se stává každý člověk, který si nemusí na žádného koně ani sednout, ale chápe, že každý živý tvor má právo na slušné zacházení ať je určený k chovu nebo na jatka. Každý mladý člověk zažije období hledání sebe sama a kůň mu v tom může významně pomoci.

Jezdcem se může stát v podstatě každý milovník koní, který zatouží svézt se na koni ať už jen v touze splnit si svůj sen či se díky píli a talentu vypracuje na špičkového závodníka. Takový člověk bere jezdectví jako možnost rozšíření si nových obzorů, možnost seberealizace na dobu, kdy mu to přináší jenom radost a potěšení z rostoucí prestiže. Při prvních potížích si jezdec dokáže rychle spočítat rentabilitu svého počínání a jezdectví se mu stane pouze milou vzpomínkou. Existují však jezdci, kteří své vášni propadnou a stávají se koňáky tělem i duší.

Koňákem je označován člověk, který nemusí být nutně opentlen stuhami vavřínů, a přesto vkládá veškerý svůj čas a energii do koní, kteří mu vynaložené úsilí často ani nevrátí. Takový člověk bývá okolím nazýván zoufalcem, neboť mnohdy překračuje své finanční možnosti i za cenu snížení životní úrovně své a své rodiny jenom proto, že si život bez koní už nedokáže vůbec představit. Pokud ho okolnosti donutí vzdát se svých cílů v jezdeckém sportu, prožívá hluboký smutek, který může vyléčit pouze nová možnost realizace u koní. Stane-li se tedy z jezdce koňák, jde již o druh životního stylu s nevyléčitelnou závislostí.